Erotické povídky

Přijímačky

„Už jsi byla na lékařské prohlídce ?“ zahalekal muž v bílém plášti na Janu. Ta stála poněkud rozpačitě na chodbě Střední všeobecně vzdělávací školy, jak se tehdy jmenovalo gymnázium, kde zrovna probíhaly přijímací zkoušky, nejistě se rozhlížela kolem sebe a litovala, že přesvědčila mámu, že na ně půjde sma, bez doprovodu. Záporně zavrtěla hlavou a odpověď jí uvázla v krku. „No tak se pohni a pojď se mnou,“ řekl muž a zamířil po schodech o patro výš. Už měla po písemných částech a čekala na výsledky. O tom, že by měla absolvovat i lékařskou prohlídku, nic nevěděla. Ale na zkouškách byla v životě poprvé. Byla první polovina šedesátých let a přijímací řízení probíhalo na každé škole jinak.

Muž natahoval nohy přes dva schody a Jana cupitala v botech na nižším podpatku za ním, co jí síly stačily. Vešli do dveří, na kterých byla jmenovka  s titulem Dr. před jménem a nápis Kabinet. Vevnitř byla hromada prosklených skříní s různými skleněnými křivulemi, zkumavkami a sklenicemi se zabroušenými uzávěry, plnými různobarevných chemikálií. Jana rozpačitě zůstala stát u dveří, protože netušila, co se po ní chce. Muž v plášti sebral se stolu stetoskop, podíval se na ni a hlasitě promluvil : „No co tam stojíš. To tě mám vyšetřovat na chodbě ?“ Udělala pár kroků k němu. „Hele, je vás tady přes dvě stovky. Tak nezdržuj, šaty dolů a postav se čelem k oknu,“ nekompromisně velel.

Ruce se jí roztřásly, protože nebyla zvyklá se před někým svlékat. Ale když musí … Rozepla zip na boku, sáhla na lem spodku šatů a snažila se je přetáhnout přes hlavu. Měla pod nimi ještě kombiné, které se jí vyhrnulo nad pas a odhalilo punčochy s podvazkovým pasem. „Tu kombinku taky dolů a už se postav.“  Poslechla a choulila se v podprsence, od maminky pěkně nažehlené do špičky, jak se to tehdy dělávalo. „Myslíš, že jsi první holka, co tady takhle dneska stojí ?“ uklidňoval ji muž. Tak dala ruce podél těla a postavila se k oknu, aby na ni bylo dobře vidět. Nejprve jí s dřevěnou špachtlí prohlídl krk, prohmatal mandle, zasunul stetoskop do uší a dotkl se hrudi. Studilo to, jako u doktora vždy. „Otoč se a zhluboka dýchej !“ pokračoval. Párkrát přiložil sluchadlo. „Teď ještě jestli nemáš křivou páteř, to bys nemohla sedět dýl ve škole a skolióza by byl  důvod k nepřijetí.“ Jana zase nevěděla, co  má dělat. Doktor ji začal popohánět. „Rozepni si podprsenku, jestli se stydíš, tak si ji vpředu podrž a ukaž mi záda.“ Prstem jí přejel po páteři až dolů ke kalhotkám, vzal ji za ramena a pohnul jimi. „No, ideální to není, trochu se hrbíš na levou stranu, ale když budeš cvičit, tak se to možná srovná. Říkal ti někdo cviky na srovnání páteře ?“  Jana byla trochu vyděšená. Že by ji nepřijali kvůli vybočené páteři ? Navíc o tom nikdy neslyšela a paní dětská doktorka se o tom nemínila.

„Tak se postav rovno,“ velel doktor, „ spoj ruce za hlavou a snaž se co nejvíc naklonit na stranu. Ale nesmíš se naklonit dopředu.“ Jana se snažila udělat co nejlíp požadovaný cvik a ani si nevšimla, že jí rozepnutá podprsenka  sklouzla nad prsa. „A teď jednu ruku ohni za zády, druhou nad hlavou a hmity.“ Plnila příkazy, holých prsou už si všimla, ale neměla čas situaci řešit. Doktor jí vysvětlil ještě několik cviků na rovnání páteře a pak řekl : „Musíme taky zkontrolovat tvoje chodidla, jestli nemáš ploché nohy. Sundej si punčochy a zase se postav.“ Ukázněně rozepla podvazky a srolovala nejdřív jednu, pak druhou punčochu. Když se předklonila, podprsenka jí spadla na zem. „Nech ji tam, zatím ji nepotřebuješ.“ Jana se postavila jen v kalhotkách a podvazkovém pásu. „Mírně se rozkroč, aby ti bylo vidět na plosky nohou. Postav se na špičky a pak došlápni plným chodidlem.“ Janě se při stoji na špičkách krásně vypjala prsa a zpevnil zadeček.

Doktor si užíval krásu mladého svěžího těla a vymýšlel co dál. Byl sice doktorem, ale přírodních věd a na jedenáctiletce učil chemii. Bílý plášť mu zůstal jako zvyk ze studijních laboratoří na fakultě a i užívání chemikálií při pokusech ve škole bylo takto jistější. Nějaký ten flek manželka vyprala a zbytek oblečení zůstal čistý. Studentky a studenti ho oslovovali doktorským titulem, ostatní byli profesoři. Přijímačky probíhaly ve dvou kolech, poprvé nejmíň tři dny, a to si vždy vybral nějakou osamocenou venkovanku a prohlížel ji jako doktor medicíny.Holky se obvykle dost styděly, přece jen jim bylo nejvýš patnáct, ale postupem času vypracovával strategii, jak je co nejrychleji přesvědčit, že jsou u lékaře, vysvlíct, pokochat se jejich těly a případně se i tu a tam dotknout. Většina koťátek byly poctivé panny a tak se neodvážil ukojit svou vášeň na nich. Ale trochu tělocviku a předvádění půvabů si dopřál. Když jsou ochotné, má na ně další čtyři roky.

„Tak ti nevím, Jano, co s tou páteří. To vybočení je dost velké a při studiu by mohlo zlobit. Navíc tady máme dost náročný tělocvik, tak aby ses nám hned od počátku neomlouvala z cvičení.“ Dívce šrotovalo v hlavě, jak by hrozící katastrofu obešla. „Jedině, že bych pozval na konzultaci pana ředitele. Ale to jenom když budeš souhlasit. Není doktor, ale vybočenou páteř pozná. On je zodpovědný a když řekne, že můžeš studovat i tak, tak už to nikdo nezmění. Já si to ale na triko vzít nemůžu. To by mne taky mohlo stát místo.“

Záchranný kruh byl na obzoru. Ředitel si ji prohlédne, ostatně je tady skoro nahá už půl hodiny a nic se nestalo, přežila to. Tak zkusí přežít i druhého chlapa. Stejně jsou to staří pánové, tak o co jde. Vyblekotala souhlas, doktor někam zatelefonoval a za chvíli klepal další muž na dveře. Instinktivně si přikryla prsa. Doktor ji otočil k oběma zády a začal ji organizovat : „Stůj rovně a nemávej rukama. To jsi pak jak trojkovej paragraf a záda vypadají ještě hůř, než normálně.“ Dala ruce podél těla, stejně je obrácená zády. „ No to nevím, pane kolego, je to dost,“ začal ředitel. „Předveď se zepředu, ať vidíme celkové držení těla.“ Nedalo se nic jiného dělat, než se otočit a vypnout prsa  na oba muže.

„Hmm, vzal jsem si už tvoje výsledky z písemek. Jsou tak dobré, že bys ani nemusela na ústní. Ale ta záda, ta záda ...“ Pan ředitel zadumaně kroutil hlavou. Janě se zase začal hroutit svět. Tak moc se na přijetí na jedenáctiletku upjala, že byla ochotna udělat cokoliv, jen aby se tam dostala. „Pochop, že bychom tady museli vědomě porušit daná pravidla,“ pokračival pan ředitel. Začala překotně slibovat , jak bude vděčná a poslušná a bude se výborně učit. Oba muži na sebe významně pohlédli a pan doktor začal. „ Já myslím, pane řediteli, že bychom měli zvážit, jestli přijmeme výbornou žákyni se skoliózou, než nějakého zdravého flákače.“ „To máte pane kolego pravdu, ale co když se zdravotní stav studentky zhorší ?“ „Já bych ještě zkusil její morální profil a pokud bude vyhovovat, musela by počítat s pravidelnými kontrolami. Tak jak ?“ obrátil se na Janu. Ta netušila, co je to a jak se zkouší morální profil, ale souhlasila by se vším.

„Tak si ještě ověříme, jak jsi na tom s poctivostí. Už jsi něco měla s nějakým klukem ?“ pokračoval pan doktor. Jana zčervenala a záporně zakroutila hlavou. „Slova jsou jen slova. Jestli chceš, abychom se tvým přijetím opravdu zabývali, svlíkni kalhotky, ať se můžeme přesvědčit, že jsi virgo intakta. Tdy nedotčená panna.“ Už jí bylo všechno jedno, bojovala o vše. Stáhla kalhotky i podvazkový pás a postavila se ukázněně na své místo. „Nejdřív si tvoji páteř vyfotíme, ať je vidět při dalších prohlídkách, jestli se něco mění,“ řekl doktor a ze skříně vylovil foťák s bleskem. Janu zase rovnali zezadu a posunovali s ní po místnosti. Párktát to blýsklo a další povel zněl lehnout na gauč. Poslechla, ale nohy měla sražené u sebe, že by mezi ně neproklouzl perlíkem zarážený špendlík. „No takhle to slečno nepůjde,“ pokračoval doktor. „Pořádně nohy od sebe a roztáhni si přirození, abychom viděli dovnitř. Snaž se odhalit co nejvíc, ať ti tam nemusí sahat někdo z nás.“ Ve svém zoufalství roztáhla nohy co to šlo. Ještě aby jí tam sahali. Nestačí, že se vystavuje jak nikdy před nikým ? Začervenala se  ještě víc, sáhla si do rýhy a roztáhla velké i malé pysky. Zase párkrát blýskl foťák a oba muži se naklonili nad roztaženým klínem. „Pořádně, není nic vidět !“ Jana si myslela, že je toho vidět až moc, ale zabrala tak, že si ji málem natrhla. „Počkej,“ řekl ředitel. „Už jen malý kousek.Trochu ti pomůžu,“ a dvěma prsty víc rozevřel vstup do vagíny. Blanka se objevila a doktor opět párkrát cvakl foťákem. To je dneska úlovek ! Nechala se snadno svléknout a ještě si vyfotil panenskou blanku. V to ani nedoufal.

Jana konečně mohla dát nohy k sobě a vstát z gauče. Ředitel zalistoval v Janině složce a vytáhl nějaký papír. „Mám tady protokol o tvém přijetí na školu. Protože jsi rozumná, mohl bych jej rovnou podepsat. Sedni si ke mně a pojď si to přečíst.“ Jana, stále nahá, přišla k ředitelově židli. Ten si ji posadil na levou nohu, přistrčil jí papír a když začala číst, hladil ji jednou rukou po zadečku a druhou prs s bradavkou. Dívka sice trochu ztuhla, ale proti tomu, co musela strpět před chvílí, už to byl slabší odvar. Tak držela a snažila se neucuknout.

Když jí ředitel podepsal protokol a předal dopis o přijetí ke studiu, zalykala se Jana blahem. To bude máma koukat, jak je samostatná a šikovná. Jen jí asi nebude moct říct, co všechno jejímu přijetí předcházelo. Podvědomě cítila, že ne v šechno bylo tak úplně standardní. Ale ještě nebyl konec. „Tak se pomalu oblíkni a pan doktor si tě u toho vyfotí. Začni podvazkový masem !“ velel ředitel. Jana poslechla a natáhla si zmíněnou část oděvu. „Pořádně si srovnej koníky.“  Překontrolovala si předek i zadek pásu, jednotlivé koníky přitiskla ke stehnu. „A teď pomalu punčochy.“ Našla je mezi ostatním oblečením, protože si je svlékala jako skoro poslední, byly nahoře. Sedla si na gauč a začala si je natahovat na nohy. Neuvědomila si, že pod pásem nemá kalhotky, oba muži se kochali roztaženými stehny a kundičkou v závoji jemných dívčích chloupků. „Postav se, jednu nohu dej na židli a druhou trochu zakroč,“ pokračoval ředitel. Doktor zase blýskal foťákem a pak dostala souhlas oblíct podprsenku. Naštěstí si vzala novou, pěknou, na zapínání vzadu. Do nedávna nosila ještě takové ty dětské, co mají gumu kolem dokola a oblíkají se přes hlavu. Strčila ruce do ramínek a ne a ne najít zapínání za tělem. „Abychom tě všechno učili. Dej si ji dolů, zapínáním dopředu, zapni si ji na břiše a pak přetoč košíčky dopředu. Ale až ti doktor řekne.“ Podprsenka musela znovu dolů a Jana už to ani nevnímala. Nakonec znovu nasoukala ruce do ramínek zapnuté podprsenky  a dostala svolení na kalhotky.

Když se dooblíkala, muži se s ní rozloučili a doktor ji doprovodil ke dveřím. Když je za ní zavřel, obrátil se k řediteli. „Myslím, že to byl dobrý úlovek. Teď jen ji musíme nějak zkrotit, až zjistí, že nosím bílý plášť kvůli laborkám z chemie. Ale mohla by vydržet a tu a tam se nám trochu předvést. Hlavně aby se doma nepochlubila a  maminka ji netáhla na dětské, kvůli té zdravé páteři. Opravdu na ní není nic vidět. Jen ta pěkná kulatá prsa vpředu. A ty něžné bradavky ...“ „Až uděláš ty fotky, přijď se pochlubit. A klidně udělej rovnou jednu sadu pro mne,“ pokračoval ředitel. V první polovině šedesátých let nikde v časopisech nebylo vidět ani poodhalené ňadro, natož potom něco víc. Fotky nahatých slečen se přefocovaly z propašovaných časopisů a nebo ze zakázané vlastní tvorby.

Jana si doma užívala svoji slávu, jednak že byla vůbec přijata na školu a druhak že to všechno zvládla sama. Máma jí udělala k obědu druhý den jejího oblíbeného králíka pečeného v nádivce, děda dal padesátikorunu a táta rovnou stovku. To bylo tehdy peněz ! Jenže jak se blížil začátek studia, byla Jana čím dál nervóznější. Slibovali jí, že ji budou muset záda sledovat a to znamená, že se před nimi bude muset zase svlékat. Poprvé to nějak přežila, ale mámina výchova udělala svoje. Ukázat něco ze svých intimit – to bylo přece velmi neslušné ! Ale nebyla si jistá, jestli to platí jen pro kluky z vesnice, kteří se ji snažili někde o samotě zkoušet líbat a osahávat, alespoň přes oblečení a kdyby se nebránila, určitě by chtěli jít dál. Jedna holka, co vyšla devítku vloni a bydlela na smaotě za vsí, už chodila s bříškem a lidé si o ní šuškali ledacos. Ovšem oba muži ve školním kabinetu na ni moc nesahali a tvářili se, že jim jde jen o její zdraví a řádné studium. Takže šlo o něco, nebo ne ? Netušila, že oba profíci  věděli, že mladá koroptvička se nesmi hned vylekat.

Takže když šla první den po prázdninách do školy, pečlivě vybírala spodní prádlo, aby si neudělala ostudu, pořádně se vykoupala a taky trochu navoněla. Od rána fasovala učebnice, vytvářela seznam sešitů, tužek, per a dalších pomůcek na dokoupení, bez kterých se neobejde, opisovala rozvrh, to všechno pod dohledem paní třídní. V deset se všichni žáci shromáždili na chodbě pod schodišti, které ve škole říkali aula, neboť je čekal projev ředitelky. Jana si myslela, že se jen přeslechla, protože přece pan ředitel byl chlap.

Slyšela dobře. On starý pan ředitel s profesorem chemie se chovali jako skoro normální lidé, kterým s jídlem roste chuť a nevěděli, kdy se zneužíváním studentek přestat. Až jednnoho krásného dne pan doktor prodal sadu hambatých fotek patnáctileté budoucí studentky jednomu známému. Ten ji ukázal dalšímu známému a ten dalšímu, který poznal v dívce svoji vnučku. A tak oba pánové nastoupili ještě o prázdninách, s významně se tvářícími kriminalisty v civilu, cestu do vazby.

Sex po telefonu

Martina

Chceš si popovídat se sympatickou slečnou, která se vyzná ve vztazích i sexu? Ráda se s Tebou zcela anonymně pobavím o všem, co Tě v sexu i v lásce zajímá. Naučím Tě jak sbalit holku po které toužíš, i jak správně zvládnout první milování a první sex. Můžeme si také zaflirtovat. Jsem výborná společnice a se mnou se budeš cítit opravdu dobře. Ozvi se mi, těším se na Tebe. Ráda Ti poradím na 909 467 666 a po vyzvání zadej tajný kód 50 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT MARTINA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky od stejného autora

„Tak ty šmejde si chodíš píchat Týnu a kamarádi suší hubu. Že ti to není blbý !“ pronesl naštvaně Adam. Jonáš to bral tak nějak ležérně. Kristýnu, zkráceně Týnu, chodil obšťastňovat skoro každý den, protože její máma odjela po operaci žlučníku do lázní a žárlivý táta ji tam nechtěl nechat samotnou. Jelikož Týna byla jedináček, měli na tři týdny byt pro sebe. Jonáš jí byl vděčný za denně poskytnuté tělo, i když ji nějak extra nemiloval. To spíš ona jeho, ale taky nic moc. Nepatřila k největším...

Snažila se ve svých lodičkách na podpatku jít jako dáma, ovšem moc se jí to nedařilo. Ne že by jí vrglaly nohy z nedostatku cviku, už jí bylo kousek po třicítce a za ta léta ovládala tohle ženské umění docela bravurně. Ovšem stále cítila dlouho roztažené nohy, které nechtěly držet u sebe. A v kundičce ještě doznívaly všechny ty pocity z minulé noci. Nutno říct, že pořád nevěděla, jestli se má za to, co udělala, stydět. Ale bylo jí stále tak krásně, že na výčitky svědomí ještě nedošlo. Sex jí v p...

Povídky ve stejné kategorii Mix

po nějakých patnácti letech manželství jsme se se ženou hrozně odcizili. Skoro jsme spolu nemluvili, řešili jen nejnutnější provozní věci, o společném sexu vůbec nemluvě. Nebyla mi lhostejná, ale prostě jsem nedokázal přijít na to, jaktože jsme se tak najednou změnili, a nevěděl jsem, jak s ní zase navázat kontakt. Zkusili jsme dokonce manželskou poradnu. Ta terapeutka nám radila samozřejmě o všem mluvit, mluvit, mluvit, ale to nám prostě nešlo. Nakonec byl navržen plán, že moje žena si konečně ...

Blesky se křižovaly na obloze nejméně ze čtyř stran, v mém rodném Brně by se řeklo, že pámbíček házel betelnó chrstnu, protože to nebyly kapky, ale nepřetržitý proud vody, kterému nemohlo nic odolat. K tomu teta, se kterou jsme byli na polní cestě, bez možnosti se někam alespoň kousek schovat, trpí hromofóbií a při každém větším zahřmění vykřikla, skočila mi kolem krku a bázlivě se ke mně tiskla. Nebylo to nepříjemné, protože má si pětatřicet, docela slušná prsa, štíhlou postavu, v tom prudkém...

Můj mozek si mohl myslet, že ta chvíle je dokonalá. Právě jsem uspokojil ženu svých snů, dokonalou nymfu, královnu s ňadry bohyně a s voňavou, tekoucí kundou ….., ale ocas zůstával stále nespokojený. Už několik hodin se hlásil o slovo a svá práva. Pokrýval jsem Markétino polonahé tělo polibky a těšil se,  že teď dojdu uspokojení i já.

Už jsem si sundal košili a rozepínal pásek oblekových kalhot, když mi po rtech vjel do úst Markétin jazyk. Opět jsem si uvědomil, že by bylo škoda tyhle chvíle je...