Podrobnosti o povídce:

  • Kategorie: Mix
  • Vydáno: 27. leden 2017
  • Autor: neznámý

Související povídky:

zpět na povídky

Erotické povídky

Dominance za hranicí

„Klekni si na kolena!“ ozval se panovačný hlas za mými zády. Klapot podpatků se rozléhal ozvěnou podzemní místnosti, jak moje domina pomalu kráčela kolem mě, zjevně si mě prohlížela a zamýšlela, co se mnou. Jak mě ke své libosti potrestat… mohl jsem si jen domýšlet, co právě dělá, zrak mi sebrala sametovou rouškou. Ten kus látky voněl jako ona – těžkým kořeněným parfémem, který se hodí spíše na večer v divadle, cítil jsem z něj ryzí ženskost, jakési tajemství a žena, která ho nosila, by měla mít plné tvary a houževnatou povahu. Přesně tak jsem si jí představoval. Zároveň mě ale vzrušovalo nevědět, jak doopravdy vypadá.

„Slyšíš, mezku? Padni na kolena!“ ozvalo se znovu. Ztracen ve své fantazii jsem zapomněl uposlechnout a reakce přišla ihned na to. Ohnivý jazyk tenkého bičíku mě olíznul přesně v podkolenních jamkách a já v palčivé bolesti opravdu padl na kolena. Země byla studená a spoustu drobných kamínků a štiplavého nepořádku na podlaze se mi zarylo do kůže. Jak asi vypadají ty rty, co mě tak plísní a nemají pro mě vlídné slovo?

Podpatek se mi zaryl do jednoho z obratlů uprostřed páteře a donutil mě sesout se do polohy prašivého psa. Adrenalin v žilách stoupal, na nahém těle mi naskočila husí kůže. Ani ne tak tou šílenou zimou, jako spíš očekáváním, co se se mnou bude v následujících minutách dít. Mohl jsem umřít, kdyby ona chtěla, ano, vskutku, platil jsem plné služby a zakázanost, čistá ilegalita tohoto počinu byla tak šílená, že jsem se kvůli svým touhám musel schovávat ve sklepě. Možná jsem blázen, řeknete si… a já pro to nemá žádnou obhajobu. Výhružky smrtí jsem slýchal často a už jen z těch slov mi proudila krev do správných partií.

„Lehni si, čuně, ochutnej podlahu!“ ozvala se znovu kdesi nade mnou a plnou vahou dosedla pozadím na můj hřbet, obkročila mě a prudce dosedla, aby tomu úkonu dopomohla. Byla opravdu těžká a bylo jí plno, v údu mi z toho zjištění zacukalo, poprvé se její kůže dotkla té mé. Zbrkle jsem se položil celým tělem na špinavou zemi a odřel jsem si bradu. Ruce jsem měl podél těla. Od podlahy šel ještě větší chlad a páchla chlorem. Dostal jsem pěkných par ran rákoskou po nahém zadku, když ze mě slezla a šla si vyměnit nástroj mučení, stále to pekelně štípalo. Ale na tohle můj klacek slyšel. Chtěl jsem víc bolesti, moje mysl po ní toužila, i když tím tělo těžce trpělo.

„Neslyšíš mě? Olízni tu podlahu!“ vřískla po mě z dálky. Už jsem se chystal vypláznout jazyk a konat poslušně tak, jak mi má paní přikázala. Ale pak jsem si řekl – co kdyby ne? Co by se stalo? Ta myšlenka se ve mně okamžitě uhnízdila a být opravdu neposlušným chlapcem aspoň jednou mě podivuhodně lákalo. Otálel jsem a čekal, co s tím udělá. Netrvalo to ani deset sekund a slyšel jsem hrozivé mrsknutí. Bylo to rychlé rozetnutí vzduchu něčím těžkým, obyčejný bič to být nemohl. A pak jsem zničehonic ochutnal sílu toho nástroje. Zjevně si sundala podpatky, aby mě překvapila, neslyšel jsem totiž, jak se ke mně blíží. Znovu ten zvuk a najednou bolest tak palčivá, až jsem vyjekl hrdelním hlasem jako divoch. Devítiocasá kočka mi rozdrápala záda do krve jedním tahem svých konců a moje maso tepalo bolestí a šokem. Pramínky krve stékaly po bocích dolů, cítil jsem to. Jako hazardér jsem ale ani opakovanou výzvu neuposlechl a pomalu se dostával do extáze, dokud moje záda nebyla roztrhaná na cucky. Třením pánve o zem a odíráním údu o hrbolatou zem jsem toho dosahoval dosti snadno. Dostal jsem svou dominu do úzkých, ale asi jsem ji podcenil.

Počastovala mě snůškou těch nejhorších nadávek, zvrátila mi hlavu nahoru tím, že mě surově chytla za vlasy na temeni a flusla mi do obnažené části obličeje. Z toho gesta jsem se dočista vystříkal, proud orgasmu ze mě vystřelil do všech koutů těla v tom okamžiku, kdy jsem tu ponižující tekutinu ucítil na sobě. Zasténal jsem. Pochopila. Rozohněná mou neposlušností mě potrestala tím nejhorším. Ucítil jsem mezi půlkami úzký tvrdý předmět a zbystřil ze svého postorgasmického stavu. Rychle mi došlo, co se bude dít..

Sex po telefonu

Sex po telefonu - VeronikaVeronika

Pro někoho je zakázané ovoce cestování, pro jiného nevěra a pro někoho já. Jsem pro většinu mužů zakázané ovoce, protože když jsem je už jednou měla v posteli, nemohli si to vynachválit a chtěli pořád a znova. Hledám tedy někoho, kdo má zkušenosti a ví co od sexu a hrátek chce. Miluju análek a svoji prdelku mám vždycky připravenou na pořádnou akci! Nenech mě dlouho nadrženou čekat a zavolej.

Ozvi se mi na
909 467 666
a po vyzvání zadej tajný kód 52

Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT VERONIKA text zprávy... na číslo 9095535


Cena hovoru je 60 Kč/min pro číslo 909 606 666 (max. délka hovoru 20 min),
46 Kč/min pro číslo 909 460 030 (max. délka hovoru 26 min),
resp. 55 Kč/min pro číslo 909 555 555 (max. délka hovoru 21 min).
Cena SMS je 35,-Kč. Sex po telefonu i SMS chat je určen pouze pro starší 18 let.
Provozuje Topic Press, info@topicpress.cz. www.platmobilem.cz

Povídky ve stejné kategorii Mix

20. červenec 2013

V prvním ročníku na vysoké škole jsem zjistila, že velkoměsto si žádá mnohem vyšší finanční výdaje než maloměsto, na kterém jsem žila doposud. Teď jsem musela splynout s davem, což znamenalo především nakoupit si nové hadříky, nechat upravit účes, nasadit gelové nehtíky… Když jsem tohle všechno udělala, hned jsem měla kolem sebe víc kamarádů, stejně společensky atraktivních. Chodila jsem s nimi po večírcích a klubech, tancovala, popíjela a užívala si svého mládí. Ale na to všechno prostě kapesné...

12. listopad 2008, Dannan

Byl začátek léta a začaly prázdniny. Sedím doma u compu jen kalhotkách a tričku protože je horko, a měla bych psát editoral do našeho časopisu a místo toho zírám z okna a čumím kamsi za věže tyčí se nad městem. Manžel jel na služebku a děti jsem poslala do tábora a tak sem sama doma a mezitím psaním a zíráním z okna sním. Sním o naší nové sousedce, co se k nám do domu nastěhovala nedávno. Přitahovala mě od našeho prvního setkání, ale ještě jsem neměla příležitost se s ní setkat.

Pojednou cosi z v...

6. květen 2012

Někdy člověk musí přinášet různé oběti, život je prostě takový. To jsem si říkal, když jsem konečně sehnal novou práci. Práce to byla dost slušně placená a hlavně jsem věděl, že mě bude bavit, bylo to prostě štěstí. Jediným problémem bylo, že se nové místo nacházelo ve městě 200 kilometrů daleko. Dostal jsem pokoj na ubytovně, cože se nakonec ukázalo nebýt zas takovou tragédií. Jen co jsem se vybalil, šel jsem na obchůzku, abych zjistil, kde se co nachází. Budova byla pěkná, zmodernizovaná, žádn...