Erotické povídky

Moje gynekologická úchylka

Když mi táhlo na patnáct, moje maminka se rozhodla, že půjdu na gynekologii. Odůvodňovala to tím, že chce mít jistotu, že se děvče mého věku vyvíjí zdravě, ale já jsem ji podezírala, že chce vědět jistě, že jsem ještě pořád panna. V tu dobu se kolem mě totiž motal sousedovic syn Aleš a několikrát jsme spolu skončili na tajném místě ve stodole a muchlovali se tam v seně. Ale panna jsem byla, s nikým jsem ještě nespala. V tu dobu jsem ani neměla natrženou ani proraženou panenskou blánu. Jednou jsem se rozhodla, že si ji protrhnu sama, ať to mám za sebou, ale když jsem si do kundičky chtěla strčit takovou tubu od šumáku, tak to tak hrozně bolelo, že jsem toho nechala.

Vydala jsem se tedy s mámou ke gynekologovi. Byl to takový starší pán, který mi připadal trochu slizký, ale choval se ke mně mile, uklidňoval mě a ujišťoval, že to bude za chvilku odbyté. pak se mě ptal, jestli jsem už měla pohlavní styk, tak jsem samozřejmě potvrdila, že ještě ne. Byla jsem trochu nervózní. Máma tam naštěstí se mnou nešla až do ordinace – ještě by se koukala, jak se tam svlékám a neohrabaně si vylézám na tu kozu. Musela jsem roztáhnout nohy a držet. Doktor mě pořád pobízel, abych posunula zadek blíž, abych se uvolnila, abych nohy roztáhla ještě víc.

Potom si natáhnul rukavice a začal mě všelijak prohmatávat. Bylo to úplně něco jiného, než když se mě na pičce dotýkal Aleš… Doktor mi sahal dovnitř, prohlížel si moje pysky i poštěváček a pak mi strčil do kundičky takové zrcadlo a trochu mě roztáhnul. Potvrdil, že mám opravdu pěknou panenskou blánu, pak mi ještě udělal tyčinkou výtěr a poplácal mě po stehně, že je všechno v pořádku a že se můžu obléknout. S trochu rozklepanými koleny jsem pak odcházela z ordinace a cítila jsem se zvláštně. Čekala jsem, že to bude mnohem horší. Vlastně na tom nebylo nic hrozného, to by se člověk spíš víc bál zubaře…

Přemýšlela jsem o tom i večer v posteli. Přivolávala jsem si celou tu situaci, sebe na tom gynekologickém křesle s roztaženýma nohama úplně odevzdaná a musela jsem držet… A potom ty doktorovy doteky v gumové rukavici… Jak na mě sahal, jak mi do mladé jeskyňky strčil to zrcadlo… Zjistila jsem, že mě to vlastně docela vzrušuje. Zkusila jsem si rukou zajet mezi nohy. Poštěváček jsem měl zvětšený a hrozně citlivý na dotek. Když jsem si po něm přejížděla rukou, nutilo mě to všelijak se kroutit a vzdychat, ale vydržela jsem v klidu, donekonečna si po tom kopečku masa kroužila a pak se najednou dostavil ten výbuch slasti neboli orgasmus.

To, jak jsem na gynekologii, se pak stalo mojí nejoblíbenější masturbační představou. Nebo dokonce fantazií, protože jsem ten svůj zážitek rozváděla ještě dál a přidávala k němu příběh, různé detaily, co všechno se mnou ten doktor (ne ten starý, představovala jsem si nějakého imaginárního) dělá, co všechno mě nutí vydržet, co všechno mi zasouvá do kundičky. A říká – roztáhněte si pysky, stáhněte vagínu, hrajte si sama se sebou, ať se můžu podívat. Vždycky jsem se při těch představách krásně udělala.

Postupně jsem taky přešla od dráždění pouhého poštěváčku i k tomu, že jsem si do vagíny strkala různé předměty. Jednou jsem se zakousla do pásku a odpanila se sama přesně tou stejnou tubou od šumivých tablet, kterou jsem to plánovala původně. Bolelo mě to a krvácela jsem. Ale měla jsem volnou cestu. Zkoumala jsem vlastní tělo. Taky jsem se vyspala s Alešem a bylo to docela pěkné. Když jsme spolu byli asi rok, tak jsem ho začala prosit, aby mi to dělal tak trochu jako doktor. Koupili jsme se krabici gumových rukavic a on mě prstil takhle a úžasně to klouzalo. Nejmíň dvakrát ročně jsem šla na gynekologii a odůvodňovala to tím, že mi záleží na prevenci. Ve skutečnosti jsem si však užívala každý nový dotek a zážitek a pak doma při těch vzpomínkách a představách zuřivě masturbovala.

Jak šly roky, tak se ke mně dostaly i vymoženosti internetu. Online obchody, kde se nabízely různé pomůcky. Svým novým partnerům jsem pak vždy ukázala svůj arzenál gynekologických špachtliček, zrcátek, různých nástrojů uzpůsobených k prasečinkám… Naštěstí jsem skoro vždycky narazila na chlapa, který měl podobné choutky, nebo byl aspoň zvědavý a chtěl mě uspokojit všelijak, jak jsem si to přála. Tak si to užívám pořád. Stejně si ale vždycky vzpomenu sama na sebe v necelým patnácti a připadám si jako úchylná malá čubička…

Sex po telefonu

Martina

Chceš si popovídat se sympatickou slečnou, která se vyzná ve vztazích i sexu? Ráda se s Tebou zcela anonymně pobavím o všem, co Tě v sexu i v lásce zajímá. Naučím Tě jak sbalit holku po které toužíš, i jak správně zvládnout první milování a první sex. Můžeme si také zaflirtovat. Jsem výborná společnice a se mnou se budeš cítit opravdu dobře. Ozvi se mi, těším se na Tebe. Ráda Ti poradím na 909 467 666 a po vyzvání zadej tajný kód 50 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT MARTINA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky ve stejné kategorii Mix

Již jako holka jsem ráda pozorovala rodiče při sexuálních hrátkách v jejich ložnici. Byli do toho vždy tak zabraní, že ani nezaregistrovali, že je pozoruji. V patnácti jsem se pak nechala odpanit od Jindry z vedlejšího paneláku. Bylo mu už 22 a měl moc pěkný péro, který do mne fest rval. Moc se mi to líbilo a ani mne to nebolelo, na rozdíl od kámošek, které si ztěžovaly, že první mrdání bylo pro ně utrpením. Od té doby jsem   na každé diskotéce sbalila nějakého maníka a bylo mi jedno, kde do mne...

Tak to bude dnes den. Na oči sotva vidím, pička mě svědí, pysky jsou ještě naběhlé k prasknutí a poštěvák stojí jak vietnamský čurák. To bylo nějakých slibů od těch dvou fešáků, že si něco užiji, co ještě neznám a nakonec utekli a nechali mě rozdělanou jak konzervu. Ani mě neuměli pořádně ošukat, natož nějakou divočinu. Tak jsem si to už musela udělat dvakrát sama a teď mě čeká dát rychle do pořádku deset pokojů a povléknout čisté prádlo. Do oběda to musím mít hotové, protože přijede nový zájezd...

Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi muž, který měl o mě zájem, psal básně. Tedy až doteď. Nejdřív jsem si myslela, že se jenom příliš koukal na hloupé romantické komedie pro ženy a usoudil, že přece každá ženská touží po recitování veršíků, ať už jsou sebevíc pitomé. Proto jsem jeho básničky pořádně ani nečetla, považovala jsem je za škvár. Jenže úsilí toho muže neustávalo, stále mi od něj chodily nepodepsané zalepené obálky, rozhodla jsem se tedy, že si ty básně přečtu. Z uměleckého hlediska ...