Erotické povídky

Básník – lyrik

Ještě nikdy se mi nestalo, že by mi muž, který měl o mě zájem, psal básně. Tedy až doteď. Nejdřív jsem si myslela, že se jenom příliš koukal na hloupé romantické komedie pro ženy a usoudil, že přece každá ženská touží po recitování veršíků, ať už jsou sebevíc pitomé. Proto jsem jeho básničky pořádně ani nečetla, považovala jsem je za škvár. Jenže úsilí toho muže neustávalo, stále mi od něj chodily nepodepsané zalepené obálky, rozhodla jsem se tedy, že si ty básně přečtu. Z uměleckého hlediska mě skutečně uchvátily. Byl v nich hluboký prožitek vrcholného romantismu, rytmus tak pravidelný, že jsem až slyšela ozvěnu zvučných jmen básníků devatenáctého století. A obsahem básní jsem byla já, vždy jen já, a popis básníkova obdivu. Skoro jsem ani nemohla věřit, že píše o mně, krásce, která už se z nezralého poupěte dávno vyvinula v plný květ.

Nacházel stále nové předměty k obdivu a básničky se tak nikdy neopakovaly. Přečetla jsem si všechny tolikrát, že jsem některé už uměla nazpaměť. Opravdu jsem stála o setkání s člověkem, jehož nazírání na svět bylo od dnešní doby tak odlišné. Ale jak jsem to měla udělat, když v dopisech nebyla žádná výzva k reakci, žádná adresa odesilatele, prostě nic… Situace se zdála bezvýchodnou. Dokonce jsem začala nosit dopisy s sebou a četla je na dobře viditelných místech, například v parku. Předpokládala jsem totiž, že ten člověk musí vědět, jak vypadám a kde se pohybuji, proto že třeba uvidí, jak ty dopisy čtu, a nějak to dá najevo. Moje naděje se kupodivu vyplnily.

Příští báseň zřetelně poukazovala na to, že mě básník viděl na lavičce v parku. Psal, že potřebuje nějaký důkaz o tom, že bych se s ním chtěla taky setkat – navrhoval rudou růži připnutou na prsa. Udělala jsem, co si žádal. Na jednu stranu jsem to brala jako zajímavou hru, na druhou stranu jsem skutečně toužila vědět víc. S rudou růží dekadentně připnutou na klopu saka jsem se znovu vypravila do parku a posedávala tam. Za dva dny přišel dopis a v něm konečně byly jasnější instrukce, tedy místo a čas setkání. Bylo to v noci, což mě nejdřív zaskočilo, ale pak jsem si uvědomila, že správný romantický básník opěvuje noc a tajemno, a místem setkání byla brána hřbitova.

Vyšla jsem za horké letní noci oděná jen v rozevlátých lehkých šatech. Líbil se mi nápad vzít si s sebou růži, a tak jsem ji nesla celou cestu až ke hřbitovní bráně. Tam ke mně zanedlouho přistoupil tajemný cizinec s temným jiskrným pohledem, oblečený do černé, na zádech dlouhý splývavý plášť. Začal ke mně hovořit jako živoucí poezie, a tentokrát se jeho verše staly lyrikou erotickou. Jeho hlas hladil, pohled mě objímal a svlékal, mně naskakovala husí kůže a po zádech probíhal mráz. Procházeli jsme se po hřbitově a on mluvil stále tišším, hlubším a podmanivějším hlasem. Došli jsme k velikému náhrobku, ze kterého mi předčítal básně o životě a smrti. Najednou jsme se pevně drželi v náručí a nedalo se poznat, kde končí tělo jednoho a začíná tělo druhého. Milostná touha z nás obou tryskala a ty polibky mi způsobovaly stavy podobné deliriu. Cizincova ruka prozkoumávala křivky mého těla, přejela po prsou a pokračovala dolů ke klínu, pak začala místo, kde se obě nohy spojovaly, naléhavě třít.

Věděla jsem, že by stačilo několik dalších pohybů a já bych vybuchla v nekonečné extázi, ale chtěla jsem se mu poddat ještě víc, úplně celá. Posadila jsem se na mramorové schody a doširoka roztáhla nohy. Cizinec si ke mně přiklekl a začal opakovat svoje vášnivé doteky. Jeho ruka mi způsobovala velkou horkost, zvlášť když dvěma prsty zajel přímo do mého lůna. To už bylo příliš a já jsem se za několik okamžiků svíjela na schodech v němém vrcholu rozkoše. Cizinec ze mě potom doslova strhal šaty, až vycházející měsíc ozářil mé nahé tělo. V jeho ruce jsem zahlédla vztyčené mužství. Potom na mě nalehl a svým údem do mě pronikl. Měla jsem pocit, jako kdyby mě chtěl porcovat, protože jeho přírazy mi takřka půlily tělo, jak byly hluboké. Měla jsem svou lasturku vyplněnou do nejmenší skulinky a jeho úd ve mně vykřesával nové a nové jiskry dychtivého chtíče.

Milovali jsme se na mramorových schodech u hrobky divoce, upřímně i zoufale, protože tohle byl výraz pravé romantické lásky. Cizinec mi drásal tělo svými nehty, protože vzrušení bylo i na něj příliš silné a způsobovaná bolest byla jediným způsobem, jak ta nekonečná muka o něco zmírnit. Moje boky byly v dokonalém souladu s pohyby jeho pánve a měsíc svítil a všechno viděl. Nakonec mě cizince svým tělem úplně přibil ke schodům, tělo se mu mohutně zachvělo a moji jeskyňku zaplnila nepředstavitelná horkost. Ta spustila také mé vyvrcholení, a tak jsme ve společné rozkoši spojené s odvěkou bolestí prodlévali na mramoru v měsíčním světle…

Vzbudila jsem se se slzami na tvářích a milostnou šťávou úplně promáčeným pyžamem. Ten sen byl tak živý a tak vzrušující, že jsem ještě cítila doznívající stahy své kundičky. Kéž by se za dopisy skrýval nějaký cizinec… Zjistila jsem, že básně mi posílá můj soused, o kterém se vědělo, že je tak trochu vyšinutý. Navíc ty verše netvořil, ale opisoval ze starých vydání nádherných děl. Škoda, že éra romantiků pominula už před takovou dobou. I tak to ale byl sen, ze kterého si pamatuju každý okamžik.

Sex po telefonu

	Tereza
	Chci s tebou vyzkoušet a zrealizovat tvé nejtajnější představy. Mám ráda vše neobvyklé a sex po telefonu i perverzní sexy hrátky jsou pro mě životní náplní. V sexu chci vyzkoušet úplně všechno, tak se nestyď a ozvi se! Nenech mě čekat a volej na 909 606 666 a po vyzvání zadej tajný kód 18 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT TEREZA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky ve stejné kategorii Mix

Když mi bylo pět, byla jsem adoptována bezdětným párem vyšší střední třídy. I když si svoje dětství do té doby příliš nepamatuji a většinu vzpomínek mám v mlze, vím, že se můj život radikálně změnil. Nejen, že jsem konečně měla pocit, že někam patřím, ale také se mi naskytlo hodně možností, které bych v dětském domově neměla. Například cestování. Moje adoptivní máma pochází z Itálie, takže každé léto jezdím k její části rodiny alespoň na 14 dní na prázdniny. Babička s dědou bydlí několik desítek...

Roman se jako každý víkend vydal do místního plaveckého bazénu. Miloval vodu a navíc to uvolňovalo jeho namáhané svaly. Už zbývala jen hodina a něco do zavíračky, takže spěchal, aby si to stihnul užít. V tom spěchu omylem vlezl do dámských šaten, ale vůbec si toho nevšimnul. V šatnách totiž vůbec nikdo nebyl, v tak pozdní hodinu býval někdy úplně sám i v bazéně. Rychle si ze sebe sundal oblečení a honem do sprch – rád se sprchoval horkou, protože ta mu pořádně rozpumpovala krev a studená v bazén...