Erotické povídky

Pracovní záležitost

Anna pracuje jako sekretářka v dost významné firmě. Její pozice se jmenuje mnohem sofistikovaněji, ale na jméně nezáleží. Musí vyřizovat telefony, bavit hosty, pokud zrovna nemá šéf čas, a vařit kávu. Speciální kávu. Naštěstí se to už za ty čtyři roky naučila na jedničku. A jejím hlavním, nejdůležitějším úkolem, bylo vypadat reprezentativně. I když byla přirozeně krásná, každé ráno trávila nejméně hodinu úpravou svého zevnějšku. Měla přírodně zrzavé vlasy, které se jí navíc kroutily, a tak se snažila zkrotit je žehličkou. Pronikavě zelená kukadla si rámovala tmavou linkou, protože jim to dodávalo hloubku a šmrnc.

Když se takto upravila, vůbec nevypadala jako nějaká rozčepýřená potrhlá zrzka, ale jako ohnivá osudová dračice. Neměla ráda černou, a také ji nikdy nenosila. Ani do práce, ani na důležitá jednání, ani do divadla. Obchodní partneři jejího šéfa na ní mohli vždycky nechat oči, když se jako barevný přízrak zjevila v zasedačce a roznášela jim kávu, většinou oblečená do rudé, tyrkysové nebo blankytně modré. Navíc si libovala ve vysokých podpatcích, přiléhavých šatech a výrazných výstřihách. Vždy ale vypadala elegantně, i když výrazně, a nikdy lacině.

Obvykle se říká, že sekretářky musejí být svým šéfům po vůli. Obvykle se říká, že součástí jejich práce je i uspokojování šéfa, popřípadě jeho obchodních partnerů nebo významných klientů. Ale skoro každý si představí obtěžování na pracovišti, kterému ambiciózní sekretářka nakonec vždy podlehne. Tady to ale bylo úplně naopak. Anna se snažila na svého šéfa dělat dojem, jak nejlépe to šlo, vysílala za ním dlouhé citlivé pohledy, jindy zase zkusila za šéfem zajít pozdě večer do setmělé kanceláře a nabídla mu masáž. Jenže on na její signály vůbec nereagoval. Nevšímal si jejího nenápadného svádění. Bral ji jako samozřejmou součást své práce a někdy dělal, jako by vůbec neexistovala.

Anna byla vlastně bez chlapa celou tu dobu, co pracovala u téhle firmy, a začínalo jí to lézt na mozek. Až na dvě docela katastrofální výjimky tak celé čtyři roky neměla sex. I když na pomýšlení na něj či dokonce jeho provozovaní neměla skoro vůbec čas, někdy ji před spaním přepadaly podivné pocity. Některé souvisely s prázdnotou v jejím životě, jiné zase s její prázdnou kundičkou. Časem sílily a zejména ten druhý se objevoval i během dne. Stále častěji si tam utrhla volnou chvilku a musela masturbovat, aby ze sebe to napětí dostala. Většinou doma, během sprchování, rychle po ránu, ale také třeba v práci v době přestávky na oběd. Nebo na toaletě, když se vymluvila, že si jde přepudrovat nos. A většinou za zavřenými dveřmi netrávila času o nic víc, než by potřebovala ke skutečné kosmetické úpravě. Šlo to hrozně rychle, zvlášť když si představovala svého šéfa, jak ji objímá a pak se s ní miluje na kancelářském stole uprostřed všech těch papírů.

Po několika dalších týdnech už její touha byla tak extrémně silná, že musela tisknout nohy k sobě, kdykoliv ji ucítila, potily se jí dlaně a červenala ve tváři. Co způsobilo tak náhlé vzedmutí nadrženosti? Anna netušila, ale byla z toho zoufalá, i když se jí líbilo dělat si dobře.

Jednou večer byla ve své kanceláři sama. Svítila jen obrazovka počítače, kde zrovna dopisovala nějaký dopis pro ředitele maďarské pobočky jejich firmy. Prosklenou stěnou viděla, že šéf ze své kanceláře odešel už před několika hodinami, na chodbě se také nic neozývalo. Pravděpodobně zůstala v celé firmě sama. Znovu ji přepadla ta hrozná touha po ukojení. Musela ale pracovat, tak si alespoň svlékla kalhotky a vykasala sukni a třela se žhnoucí kundičkou o povrch své kancelářské židle. Brzy toho ale musela nechat, protože to ji rozpalovalo ještě víc a nemohla se na práci soustředit. Dopsala ve spěchu dopis, jen letmo zkontrolovala, jestli tam nejsou nějaké chyby v číslech, a odeslala ho překladateli. Byl to výkon, jako by běžela maraton. Pro sportovce byl jediným prostředkem proti vyčerpání odpočinek, pro ni masturbace.

Odsunula se od stolu a zvedla nohy v botách na vysokém podpatku na stůl. Popadla ze stolu tlustý černý fix, který se jí už v podobně nouzových situacích osvědčil, a zastrčila si ruce pod sukni. Tlustý fix zmizel v její vagíně. Rozměrově sice nestačil, ale když s ním Anna pohybovala dostatečně do stran a navíc si dostatečně rychle rejdila druhou rukou po poštěváčku, pomáhalo to. Ten spalující pocit se vždycky musel vystupňovat až na maximum, ze kterého málem zešílela, potom došlo k explozi a poté k blahodárnému uvolnění.

Takže s provizorní erotickou pomůckou a šikovným prstem se nyní ve své kanceláři šplhala k vrcholu hory rozkoše. Všechny nervy se smrskly jen na jediný uzel pulzující v jejím rozkroku. Prsa se jí zdvihala v hltavých nádeších, pečlivě narovnané vlasy se znovu kroutily, protože je máčel pot na Annině krku.

A zrovna v tom nejlepším se stalo něco, co by nikdo nečekal. Dveře kanceláře se otevřely a dovnitř vešel její šéf. Ztuhnul, jako by do něj uhodil blesk, protože viděl divoce masturbující ženu, kterou doteď nikdy jako ženu nevnímal. Anna také ztuhla, ale leknutím. Jejich oči se setkaly a ona se snažila něco vykoktat. Málem se propadla, byla si jistá, že tohle ji bude stát místo.

Ale šéf za sebou zavřel dveře a ráznými kroky došel k ní. No slečno, myslím, že tu fixu nebudete pozorovat, teda ehm, potřebovat, zamumlal a důrazně jí ho vykroutil z prstů. Místo fixů jí do vagíny zasunul dva prsty. Anna se na něj s vytřeštěnýma očima dívala a stále vypadala vyděšeně. Její výraz se ovšem brzy změnil zpět na velice vzrušený, protože šéf uměl svou práci odvádět velice dobře ve všech ohledech. Políbil ji na zpocenou šíji a Anna se roztřásla, rozhodně ne zimou. Roztřesenýma rukama rozepnula šéfovi poklopec a vysvobodila jeho chloubu, která se začínala povážlivě zvětšovat.

Chtěla mu trochu pokouřit, ale on se nenechal. Zvednul ji ze židle do náručí a ohnul přes stůl mezi její poznámky a papíry, přesně podle její fantazie. Vykasal jí šaty nad pas a sám si spustil kalhoty ke kolenům. Chvíli jí přejížděl rukou po zádech a po zadečku a potom jí do nedočkavé jeskyňky strčil svůj kyj. Anna vykřikla vzrušením a křečovitě se chytila stolu, protože okamžitě dostala orgasmus. Šéf se tomu trochu podivil, ale šukal ji dál, jen pod ním hekala. Na nic v tu chvíli nemyslel, zato jí hlavou vířily bláznivé myšlenky.

Potom šéf začal hlasitě funět a na okamžik zrychlil. Vzápětí se udělal a nastříkal jí své semeno dovnitř. Potom svůj klacek vytáhl ven a s poťouchlým výrazem si ho otřel jedním z papírových ubrousků ze zásobníku na jejím stole. Při odchodu ji pohladil po hlavě a řekl, že je s ní moc spokojen a že tu pracovní záležitost, kvůli které přišel, spolu vyřeší zítra.

Sex po telefonu

Aneta

Mám ráda peníze, a čím víc jich za mě utratíš, tím víc budu vzrušená. Ozvi se mi a udělej něco pro mě i pro sebe. Přála bych si, abys mě rozmazloval, a já tě na oplátku udělám tak, že budeš za mě utrácet mile rád. Potřebuju solventního chlapa na úrovni na pořádnou šukačku. Možná se ti zdám náročná, ale věř, že mám také co nabídnout. Utrácej za mě na 909 460 030 a po vyzvání zadej tajný kód 30 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT ANETA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky ve stejné kategorii Mix

"To je nuda", zahlásí Zora, když od sebe další náhodný páreček odtrhne rty a vzápětí se chystá znovu roztočit láhev. "Takové se hrávají ve školce, a co jsme my školkaři?", jakoby přesně věděla, jak si získat pozornost svého malého publika.

"A co tedy navrhuješ?", nadzvedne obočí mladík s tmavou kšticí vlasů a výtržnickou mapou pih na tvářích a nose. Vyvolá tím obecný hlahol, každý se dožaduje odpovědi a zvědavost ve skupince stoupá.

"Co takhle vyšší level?", zasmála se Zora a zvedne ruce, aby ...

Z poza rohu omšelého činžáku vykoukla dívčí hlava. Ostražitě se rozhlédla a potěšilo ji, že o notný kus dál uviděla spolužačku, která kamsi spěšně kráčela. Chvíli počkala a když usoudila, že už je tak daleko, že si jí nemůže všimnout, přešla k dalšímu rohu domu. Město tam končilo a dál bylo jen pár ne moc udržovaných vilek. Spolužačka Monika k jedné z nich zamířila, prošla brankou, kterou už snad ani nešlo pohnout a zmizela ve stále pootevřených dveřích. Kam to leze ? divila se Dája. Vždyť to je...